Šampionát Rookie Cup, který začal téměř stejně rychle, jako se jezdí na trati, se pomalu blíží ke svému závěru. Před námi už zbývá poslední zastávka – Yas Marina.
Tentokrát jsme si povídali s jezdcem, který má k simracingu blízko už více než 20 let. Přestože ho život na čas od závodění odvedl, vášeň zůstala – a právě Rookie Cup byl impulsem k návratu zpět na trať. V rozhovoru se dozvíš, jak se dívá na závodění, komunitu i vlastní jezdecký styl, proč má rád technickou stránku věci víc než hrubou rychlost a jaké to je sdílet simracing se svým synem.
Jak by ses představil někomu, kdo tě v Rookie Cupu ještě nezná?
Jsem rozvážný a technický člověk, který raději taktizuje a vymýšlí různé technikálie, než aby spoléhal na hrubou sílu. Miluju japonské vozy a rytmické tratě.
K simracingu ses dostal už hodně dávno – pamatuješ si moment, kdy tě to poprvé chytlo?
Ano. Pokud nepočítám hraní Need for Speed na klávesnici u PC, tak prvním „simracingem“ pro mě byla hra Live for Speed na volantu G25. Ladili jsme tam s kamarádem auta a snažili se i o nějaký ten drift.
Jak se za těch 20+ let změnil tvůj vztah k závodění?
Řekl bych, že se nezměnil vůbec. Je to vášeň, která přetrvává. Jen toho času je nějak méně. Věřím ale, že se to za pár let obrátí a času bude zase dost.
Jakou roli v tom všem sehrálo Gran Turismo, kterému se věnuješ už řadu let?
Jelikož jsem měl dřív jen PC a ke Gran Turismu jsem se dostal jen okrajově, o to víc mě lákalo. Zlom přišel, když jsem si mohl pořídit první PlayStation 1 z druhé ruky a s kamarády jsme poprvé jezdili na malé rozpůlené televizi. Ladili jsme zatáčky a sledovali, kdo je kde rychlejší a proč.
Co tě přivedlo zpět k simracingu právě teď?
Právě teď to byl Rookie Cup a několik let simracingové abstinence kvůli nedostatku času. Tohle jsou moje první závody v GT7.
Zmínil jsi motivaci skrze syna – jaké to je sdílet tuhle vášeň s ním?
Je to „příšerný“. Ne, dělám si srandu. Ale když usednete před závodem do kokpitu a zjistíte, že máte pohled z kabiny, automatickou převodovku, kontrolu trakce na 5 a navíc nevyměněný olej, tak se úplně komfortně necítíte. Jinak jsem ale moc pyšný a hrdý, že v tolika letech dokáže jezdit skoro jako někteří dospělí. A překvapilo mě, že preferuje jezdit hezky z kabiny.
V komunitě se pohybuješ dlouho – jak vnímáš simracing komunitu u nás?
Řekl bych, že jsme skvělá parta. I když jsme z různých týmů, dokážeme se bavit, smát se, dát si pivo na srazu, opéct maso… A i když jsme každý z jiného koutu republiky (a někteří i mimo ni), spojuje nás jedna věc – a to je moc fajn.
Jezdíš za Simracers Czech – jakou roli pro tebe tým hraje?
Je to moje srdcovka a dá se říct i rozšířená rodina. Se zakladateli se znám už od úplných začátků, takže nebylo nad čím váhat.
Jaký vliv na tebe měl Honza (CoolBooy92) jako švagr i jako člověk ze scény?
Veliký. Nejenže mě přemlouval, ale je dost možné, že jsem ho k tomu vlastně trochu dotlačil já. Doteď vzpomínám, jak jsme se scházeli a začínali jezdit na PS3 s G25 a hráli GT5 – kdo zajede nejrychleji časovku.
Zmínil jsi, že jezdíš na T300 ve vlastnoručně vyrobeném kokpitu – můžeš ho víc popsat?
S příchodem PS4 už nešlo můj starý volant připojit, takže jsem musel řešit, co dál. Nějaký čas jsem jezdil na ovladači, ale to prostě není ono. A protože jsem kutil a nevadí mi práce se železem, a navíc se mi doma válela závodní sedačka, bylo rozhodnuto. Prolezl jsem internet, navrhoval, kreslil… Pak jsem začal řezat a svařovat a voalá – plně nastavitelný kokpit byl na světě. Pak už jen pár drobností a bylo hotovo.
Co mám na něm nejradši? Že jde nastavit každý úhel a vzdálenost, na kterou si vzpomeneš. A největší radost mám ze stojánku na pivečko – když je dlouhá rovinka, můžu se občerstvit.
Jak bys popsal svůj jezdecký styl?
Rozvážný a velmi opatrný. Někdy až příliš.
Kolik času jsi schopný věnovat tréninku a jak to ovlivňuje tvoje výsledky?
Záleží na trati. Jsou tratě, které mě baví, a tam tolik tréninku nepotřebuji. Ale když mám čas a můžu ho věnovat skutečnému tréninku, je to hodně znát. Popravdě se mi to ale povede tak dvakrát za celý šampionát.
Máš nějakou oblíbenou trať nebo auto, ke kterému se rád vracíš?
Trať určitě Red Bull Ring a auto Nissan Skyline GT-R R32.
Jak se připravuješ na závody v Rookie Cupu?
Snažím se alespoň dvakrát si projet celý čtyřicetiminutový závod. Když najdu čas, tak i víckrát. Je to samozřejmě plus a je to znát i na výsledku. Ale popravdě jsem rád, když aspoň vím, jaké pneumatiky se jedou.
Máš před startem nervozitu, nebo si to spíš užíváš?
Samozřejmě že nervozitu. Většinou se mi rozklepou ruce a potom i noha na plynu. Kdybychom si nechali ukázat telemetrii, graf by vypadal jako pilový plátek.
Jaký byl zatím tvůj nejsilnější moment v simracingu?
Na ten asi ještě čekám.
A naopak – moment, na který bys nejraději zapomněl?
To nemusíme chodit moc daleko. Byl to závod na vodě na Fuji v tomto šampionátu.
Co ti simracing dává mimo samotné závodění?
To, že se můžeme sejít s partou, pokecat, zajezdit si a odreagovat se od každodenní rutiny.
Jak se ti daří balancovat simracing, práci a rodinu?
Krátká odpověď: nedaří. Většinou to odnese simracing, a proto se občas klidně i na několik let odmlčím.
Co rád děláš ve volném čase mimo simracing?
Až jednou ten volný čas budu mít, tak dodělám renovace starých motorek a dostavím driftovací speciál Nissan 200SX S13, který čeká právě na ten volný čas.
Máš nějaký cíl nebo sen v simracingu, který by sis chtěl splnit?
Vyhrát alespoň nějaký šampionát. Bylo by fajn postavit si pohár na poličku.
Kdybys měl možnost si zazávodit s kýmkoliv na světě, kdo by to byl a proč?
Doufám, že jednou to bude můj syn – a budu moc rád, když mě porazí.
Kdybys měl popsat simracing jednou větou, jak by zněla?
Je to nádherný čas strávený v rychlých autech, který prověří postřehy i chladnou hlavu, a hlavně je to levné a bezpečné.
Chceš na závěr někomu něco vzkázat nebo někoho pozdravit?
Určitě chci poděkovat Simracers Czech, že mě vzali pod svá křídla. Švagrovi, který mi vždycky pomůže a věnuje se mi, když potřebuju trénovat. A největší dík patří samozřejmě mojí manželce, že má se mnou trpělivost a podporuje mě, i když se mi zrovna nedaří.
Děkujeme Martinovi za otevřený rozhovor a přejeme mu hodně úspěchů v dalších závodech Rookie Cupu.